Zima 2018/19 neprobíhala úplně tak, jak si to Kevin Drury naplánoval. V podstatě se nemohl dočkat, až skončí. Ale v hlavě se mu rýsoval bojový plán. Věděl, že potřebuje odpočinek a volno, aby si utřídil myšlenky. Po krátké pauze se vrátil k tréninku ještě více nabuzený než kdy předtím. Tvrdě pracoval, trpěl, ničil svaly, koupal se v potu, to vše s jasným cílem. Když se poprvé postavil do startovní brány v sezóně 2019/20, byl připraven. Jeho oči zářily sebevědomím a odhodláním, jeho závodní kombinéza se nadouvala vyrýsovanými svaly. A na trati mu to všechno fungovalo. Kevin vyhrál čtyřikrát závod Světového poháru, třikrát skončil na druhém místě. Na konci sezóny bylo jenom jedno jméno, které mohlo skončit na nejvyšším stupni. Kevin Drury shromáždil 768 bodů a stylově získal křišťálový glóbus, ještě s body nazbyt. Nyní má nové plány, sní o olympijské medaili a titulu mistra světa. Pokud se podíváme na jeho výkony v loňské zimě, jsou tyto dva cíle na dosah.
Tento přátelský Kanaďan, který miluje jízdu na horském kole, volný čas tráví pobytem v přírodě nebo na golfu, dosáhl všech svých úspěchů na lyžích Elan.
Přemýšlel jsi o důvodech tvých bombastických úspěchů v sezóně 2019/20?
Myslím, že ten rok to byla kombinace všeho. Během olympijského roku a roku poté jsem hodně pracoval na mém mentálním výkonu, přesně jsem zjistil, jak mám přistupovat ke každému závodu a jaké mám mít mentální rozpoložení na startu, bez ohledu na to, jestli se jedná o velké finále nebo první kolo. Dále jsou to zkušenosti. Znalost všech závodníků, jak lyžují a co mám očekávat, plus moje vlastní zkušenosti z trati a její vlastnosti. Vždy, když jsem letos někde předjížděl, nebylo to plánované, stalo se to přirozeně. Myslím si, že tento posun nastane v okamžiku, kdy víš, že jsi dosáhl na vyšší zkušenostní úroveň.
Docela často jsi říkal, že jsi zažil několik špatných zim. Jak jsi dokázal, že jsi v takových momentech stále sám v sebe věřil a neztrácel motivaci?
Poslední rok byl pro mě těžký. Věděl jsem, že jezdím rychle, ale vypadalo to, že neustále padám a vypadávám. Bylo těžké věřit ve vlastní lyžování. Ale díky skutečnosti, že jsem byl v kvalifikaci a v tréninku vždy rychlý a věděl jsem, že mám rychlost, tak bylo jenom otázkou času, kdy přijde moje chvíle.
Jak důležitá je trpělivost?
Je velmi důležitá. Nejen od sezóny k sezóně, ale taky během závodů. Je to velmi ošidné. Pokud jste se svým lyžováním a rychlostí spokojení a ze startu vyrazíte až poslední, tak tuto sezónu bych v hloubi duše věděl, že to dotáhnu. V minulých sezónách bych začal panikařit a zkoušel předjet, ale to nikdy nefunguje.
Pamatuješ si na jeden konkrétní moment ve tvém životě, kdy sis řekl, že se chceš stát lyžařem?
Když jsem byl malý, kupovali jsme „USSA World Cup winning runs“, což jsou edukační videa americké lyžařské a snowboardové asociace. Spolu s bratrem jsme se na ně během zimy dívali opravdu hodněkrát. Věděl jsem už od mala, že se chci stát závodním lyžařem.
Měl jsi nějaké idoly?
Jsem Kanaďan, vyrostl jsem v Torontu, ale lyžovali jsme za klub z New Yorku, takže moje všechny idoly z dětství jsou Američané. Číslem jedna byl s jistotou Bode Miller. Zbožňoval jsem jeho lyžování, jak v něm byl jiný.
Když se lidé ptají na tajemství tvých úspěchů, vždy je připodobňuješ ke svým silným nohám. Pak se tě taky lidi ptají na tvé slabé stránky a ty zase spojuješ s krátkými nohami. Jak vysvětlíš tento zajímavý paradox?
Hahaha, moje nohy jsou krátké, ale jsou taky skutečně silné. Když jsou na trati opravdu velké vlny, moji kolegové z týmu Del Bosco nebo Mahler je projedou jako jiné, ale já se musím pokusit vyskočit ze spodu na vrchol, abych vynechal výjezd a dostal se přes ně. A pokud bych neměl sílu, nezvládl bych to.
Pokud se nemýlím, přešel jsi ke skicrossu z jiné alpské disciplíny. Jak a kdy jsi se rozhodl pro tuto změnu?
Když jsem skončil školu, chtěl jsem trochu dělat cyklistiku, ale zároveň jsem v té době měl hodně kamarádů ve skricrossovém týmu Kanady a vždycky jsem si myslel, že to vypadá bombasticky. Takže jsem zaemailoval Willy Rainemu, vedoucímu u skicrossu, a ten mě pozval na kemp. Tam to všechno začalo. Byl to jen kemp ve Whistleru s krátkým startem, ale já jsem se do toho hned zbláznil.
Jaká je tvoje definice skicrossu?
Vždycky lidem říkám, že je to když 4 lidi jedou po trati se skoky a klopenkami. Okamžitá reakce je, že to je šílené, což si myslím, že je. Ale zbožňuju to.
Předpokládám, že lyžování tvoří velkou část tvého života. Mimo závodění, jak často si jdeš sám nebo s kámoši zalyžovat jen tak pro zábavu?
Kdykoli můžu, opravdu. Když jsem žil ve Whistleru, lyžoval jsem s kýmkoli jsem mohl, obzvláště na jaře. Problém ale je, že jsme většinu zimy na cestách. A pro nás Kanaďany, když máme během sezóny čas zajet domů, možná tak na týden, je dobré toho nechat a navštívit kámoše. Jaro je tak pravděpodobně jedinou dobou, kdy se dostanu ven a můžu si užít volné lyžování s přáteli.
Máš nějaká oblíbená místa – v Kanadě nebo kdekoli jinde?
Musím říct Whistler. I když vracet se do těch malých hor na východě je vždycky tak legrační. Je tam míň lidí a je opravdu skvělé jen si tak projet pár svahů pro zábavu.
V Kanadě vždy cítíš na každém kroku silné spojení s přírodou. Jaký je tvůj osobní přístup k přírodě a venkovnímu prostředí?
Zbožňuju to! Pokud nejsem během léta ve fitku, jsem na kole nebo jdu na túru. S mou snoubenkou jsme vloni v létě absolvovali závod na horských kolech na 100 mil, takže jsme na to museli trénovat. Zvládli jsme to za 10‚5 hodiny, ale bylo to úžasné.
Tým Kanady zažil v posledních letech mnoho úspěchů. Myslím na Kelsey a Brittany, pak je tam Brady a teď i ty. Proč fungujete jako tým tak dobře?
Myslím, že nám to všem společně funguje. Všichni v týmu hodně komunikujeme. Diskutujeme o každé trati a každé stopě, což každému něco přinese. Neexistuje žádné tajemství, což si myslím zvýšilo úroveň každého, obzvláště v tréninku.
A všichni lyžujete na lyžích Elan?
Samozřejmě, že ano. Jsou to ty nejlepší skicrossové lyže na světě. A fakt, že se můžeme každým rokem podílet na vzniku lyží, které nám budou vyhovovat, je naprosto úžasné!
A co máš rád na lyžích Elan?
Když jsem začal se skicrossem, jezdil jsem na obřákových lyžích. Opravdu se mi líbí, jaké Elan vyrobil lyže, které se v terénu chovají líp než běžné obřačky, ale jsou stejně dobré v obloucích. A skluznice mají taky neuvěřitelně rychlé!
A jak se ti líbí nové lyže Ace? Předpokládám, že od Blaže máš veškerou podporu, kterou potřebuješ?
Absolutně. Všechno, co potřebujeme, Blaž zařídí. A i když jsou lyže do prašanu vyprodané, vždycky byl schopný mi pár sehnat.
Většina tvých kolegů z týmu pochází ze západní části Kanady, ty jsi původně z východní části. Je rozdíl mezi západní a východní mentalitou a přístupem?
Možná na úrovni mladších. Ale téměř každý z mého týmu byl na velmi vysoké úrovni v alpském lyžování před tím, než přešel ke skicrossu, takže si myslím, že naše mentality jsou velmi podobné.
A taky jste všichni blázni do horských kol?
Ha, ha, vypadá to tak. Britt je profesionální bikerkou a ten zbytek jsou prostí fanatici. Myslím, že během léta jezdíme téměř každý den, je to skvělá zábava.
Máš oblíbená místa, kde jezdíš?
Miluju Whistler. Je neuvěřitelné, jak tam roste počet trailů. Najde se tam pro každého něco a protože jsem trochu cvok a rád se bojím, mám tam mnoho takových možností.
Hodně lyžařů říká, že pocit při carvingu na lyžích a jízdě na horském kole má mnoho podobností. Souhlasíš s tím?
Myslím, že ano. Nic není bližšího řezání oblouků na lyžích. Myslím, že všichni jezdíme na kolech, protože stále si musíš vybírat trasu a pracovat s terénem. Je to v podstatě skicross na suchu bez jiných lidí. Musíš být velmi rychlý v rozhodování a reakcích, abys byl rychlý i na horském kole.
V Kanadě neustále cítíš lásku k přírodě. Jaký je tvůj osobní postoj k přírodě a outdoorovým sportům?
Zbožňuju přírodu. Během léta jezdím na kole téměř každý den nebo se jdu alespoň projít do lesa. Minulé léto jsem se spolu s mou snoubenkou zúčastnil závodu na 100 mil na horském kolem, na který jsme se intenzivně připravovali. Celá cesta nám zabrala více než deset hodit. V cíli jsme oba byli zcela vyčerpaní, ale zároveň jsme se pořád usmívali.
Jak máš rád léto? Užíváš si ho, nebo počítáš dny než začne zima?
Miluju ho. Na lyžích trávíme během roku tolik času, že mám rád čas na kole. Je to skvělá změna. Na konci lyžařské sezóny jsem připravený na cyklistiku a na přelomu srpna a září jsem zase připravený na návrat na sníh.
Byl jsem dost překvapený, když jsem slyšel, že jsi zapálený hráč golfu. Co má golf společného s divokým světem lyžování a horskými koly?
Pro mě to je všechno mentální hra. Mám rád výzvy, které golf přináší, můžeš vždy odpálit líp, líp skórovat. Myslím, že mi to dost pomohlo s mým mentálním výkonem v lyžování. Pokud odpálíš špatně v golfu, jsi naštvaný a frustrovaný, ale musíš zjistit, jak se zklidnit a dát dobrou příští ránu. To je stejná mentalita jako u lyžování. Spadl jsi, udělal jsi v tomto kole chybu, ale pořád jedeš dál. Musíš se zklidnit a zaměřit se na to, co potřebuješ pro další kolo.
Jaké máš cíle do budoucna?
Mé velké cíle jsou olympijská medaile, titul mistra světa a další glóbus za skicross. Asi nepřijdou všechny najednou, ale snít se může, ne?