Za poslední půlstoletí z Prahy na letní olympijské hry nikdy neletělo tak málo sportovců jako letos do Ria de Janeira, kdy se letní olympiády zúčastnilo 105 reprezentantů, nejméně od Tokia v roce 1964. Jeden z důvodů, proč byl letos nominační seznam o 28 jmen kratší než před čtyřmi lety, je zřejmý: teprve potřetí od druhé světové války scházeli zástupci alespoň jednoho kolektivního sportu. Žádný český tým se na olympiádu nekvalifikoval. Ještě před čtyřmi lety v Londýně přitom reprezentoval Česko silný tým basketbalistek. Šéfové týmových sportů, jako jsou fotbal, basketbal, volejbal a házená upozorňují, že pokud nedojde k výrazným změnám, budou týmové sporty pravděpodobně chybět i na hrách v Tokiu v roce 2020.
"Trend je jasně patrný už řadu let. Medaile pro Českou republiku dokážou sbírat mimořádně talentovaní jednotlivci, kolem nichž lidé v jejich okolí umí vytvořit natolik kvalitní podmínky, že díky tomu dokážou sbírat zlaté úspěchy. Jenže fotbalový nebo basketbalový tým jen na jedné hvězdě nepostavíte," říká Miroslav Jansta, předseda České unie sportu (ČUS). "Na dlouhodobém výkonnostním poklesu českých kolektivních odvětví je jasně vidět, jak je český sport podfinancovaný a zároveň mu schází systém, který nejenže by produkoval větší množství medailistů, ale navíc by na hřiště dostal i mnohem víc dětí," dodává Jansta.
Podle současných plánů vlády do sportu brzy půjde více financí. "Letos jde z rozpočtu našeho ministerstva do sportu 3,75 miliardy korun, napřesrok už to bude šest miliard," říká ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová. Ve výhledu je pak i další meziroční navyšování na 7,5 či 8,5 miliardy korun. "Jenže ministerstvo kultury hospodaří s 12 miliardami, přinejmenším stejnou finanční podporu by si od státu zasloužil i sport," argumentuje Miroslav Jansta. Ten vedle unie sportu řídí i Českou basketbalovou federaci. A byly to právě košíkářky, kdo poslední dobou čest kolektivních sportů na olympijských hrách zachraňoval. Od rozdělení Československa startovali pod pěti kruhy právě jen basketbalistky a jednou fotbalisté.
Jednou z příčin úpadku kolektivních sportů v Česku je to, že po změně společenských poměrů v roce 1989 se zrušila tréninková střediska mládeže. V 80. letech v Československu fungovala profesionálnější a systematičtější struktura výchovy sportovní mládeže, než je tomu nyní. Fotbalová asociace ČR snaží podobný systém oživit tím, že zřizuje regionální akademie. Systém, který se chystají znovu vzkřísit i další české sporty, lze popsat snadno: stáhnout největší talenty z kraje na jedno místo, časově sladit jejich tréninkové podmínky se školou, dát jim k dispozici kvalitní hřiště a hlavně kvalifikované trenéry. Pilotní fotbalový projekt už funguje v Plzni a Jihlavě, další akademie budou rychle přibývat. Financovány by měly být z dotací od ministerstva, ale i z rozpočtů jednotlivých krajů.
Socialistické Československo vyčlenilo v roce 1989 na sport 0,65 procenta státního rozpočtu. Nově se rodící demokracie měla zjevně jiné priority, dotace do sportu postupně klesaly až do nejnižšího bodu v roce 1993, kdy částka přidělená sportu odpovídala jen 0,17 procenta z celkových výdajů státu. Ten tehdy do majetku českých sportovních organizací vložil loterijní firmu Sazka. Tato spolupráce však skončila v roce 2011, kdy byl na Sazku vyhlášen konkurz.
Podfinancování sportu ze strany státu demonstruje statistika z roku 2009. Ta ukázala, že v přepočtu na jednoho obyvatele vydávají v Evropské unii na sport méně než Češi už jen Malta a Bulharsko. Od té doby situace víceméně stagnovala a výraznějšího zlepšení se má český sport dočkat až v roce 2017, kdy by slibovaných šest miliard korun mohlo činit zhruba 0,5 procenta státního rozpočtu.
"Ale můžeme mít třeba dvacet miliard, jenže ty se neutratí efektivně, když je nevložíme do funkčního systému," upozorňuje předseda ČUS Jansta. "Ministerstvo sportu tu bylo za první republiky a de facto i za socialismu, jen se jmenovalo Český svaz tělesné výchovy. Po roce 1990 zůstal sport pod ministerstvem školství, kde se o něj staralo asi jen 15 úředníků," rekapituloval Jansta.
Základ systémové nápravy vidí Jansta ve zřízení ministerstva sportu. "Potřebujeme vlastní kapitolu v rozpočtu, hlas sportu ve vládě, více peněz a hlavně úřad, který bude mít kapacitu jejich funkční rozdělování také kontrolovat. Za budování systému výchovy mládeže musí být samozřejmě zodpovědné hlavně jednotlivé sportovní svazy. Odmítám ale, aby všechny peníze směřovaly přes ně, už letos se podařilo prvně spustit dotační program, ze kterého čerpají přímo kluby a tělovýchovné jednoty. A jeho význam by měl průběžně stále narůstat."
Víc získaných medailí by podle Jansty mělo znamenat i víc sportujících dětí. "Musíme vybudovat infrastrukturu, hřiště, zaměstnat trenéry. Aby to nedopadlo, jako když basketbalistky získaly na MS stříbro a žádný nával dětí pod koše to nepřineslo. Protože se prostě neměly kam hlásit. Kluby zanikají, o všechno se starají jen dobrovolníci, z jejich strany jde vlastně o charitu. To musíme změnit," dodal Jansta.
Zdroj: ihned.cz