Zprávy

Medailové prémie na olympiádě v Riu

Odměny za medailové umístění na olympijských hrách v Riu se velice lišily. Čeští sportovci, kteří si vybojovali zlatou, stříbrnou či bronzovou medaili, obdrží 1,75 milionu korun, 875 tisíc korun, respektive 525 tisíc korun. Majitelé zlatých medailí z Rumunska dostanou 70 tisíc eur, z Itálie 150 tisíc eur, z Keni 10 tisíc eur, ze Singapuru 800 tisíc dolarů, z Gruzie 700 tisíc dolarů, z Azerbajdžánu 510 tisíc dolarů, z Thajska 310 tisíc dolarů, které se ovšem vyplácí během 20 let. Čínští sportovci obdrží místo financí vybavené domy či byty. Sportovci z Indonésie, kde se průměrný roční příjem pohybuje kolem 3650 dolarů, dostanou za zlatou medaili 345 tisíc eur. V Německu, kde je průměrný měsíční plat 3 tisíce eur, činí odměna za zlatou medaili 20 tisíc eur. Pokud ale sportovec získá zlato dvakrát, dostane odměnu jen jednou. Německý systém však oproti jiným zemím oceňuje i sportovce, kteří se dostanou do závěrečných bojů a přesto na medaili nedosáhnou. Odměnu tak dostanou i sportovci, kteří se umístili do 8.místa. Všechny odměny však budou vyplaceny až rok po konci olympijských her. Experti vypočetli, že materiální hodnota zlaté olympijské medaile z Ria činí 500 dolarů, neboť obsahuje jen jedno procento zlata, zbytek je stříbro. Reálná hodnota je samozřejmě vyšší. Boxer Vladimír Kličko prodal svou zlatou medaili z olympiády v roce 1996 za milion dolarů, které pak posloužily jako základ nadace bratrů Kličkových na podporu sportujících ukrajinských dětí.

Ekonomické aspekty olympiády v Riu

Brazilci navzdory prvotní skepsi prokázali schopnost zorganizovat tak náročnou akci, jako je olympiáda. Otázkou je, jaké ekonomické dopady bude tato akce mít. Náklady na letošní olympijské hry v Rio de Janeiru by se podle odhadů americké stanice CBS mohly vyšplhat na 20 miliard dolarů (478 miliard korun). Původní plány přitom počítaly s rozpočtem 13 miliard dolarů. Turisté, kterých mohlo být za dobu pořádání olympiády zhruba půl milionu, utratili až miliardu reálů (v přepočtu 7,45 miliardy korun). Jestli se však konání olympiády městu vyplatilo, však zatím není jisté. Nejlidnatější země Latinské Ameriky se totiž poslední rok potýká s nejhlubší hospodářskou krizí za posledních 100 let. „Ekonomika Ria de Janeira je v nejhorší kondici za posledních 50 let, vláda má příliš mnoho finančních závazků, na které nemá peníze. Díky olympijským hrám jsme dosáhli na půjčky, které nám umožnily dokončit infrastrukturu, což Riu na čas pomůže. Ekonomické problémy ale neodejdou,“ uvedl brazilský ekonom Nelson de Sousa. Díky olympiádě vznikly nové byty, silnice, sportoviště i další infrastruktura. Ve městě přibylo více než 100 kilometrů nových autobusových tras a linka metra, která místním usnadní dojíždění za prací. Chudí obyvatelé Ria ale správě města vyčítají neférové přerozdělování, které zvýhodnilo prestižnější čtvrtě jako Barra da Tijuca (místo pro olympijskou vesničku) na úkor chudých komunit, kde lidé žijí ve skromných příbytcích se sbitými plechovými střechami. Starosta města Eduardo Paes ale náklady spojené s touto akcí hájí. Mnoho peněz podle něj putovalo od soukromých společností, které například renovovaly městský přístav. Ve městě přibylo 75 tisíc cenově dostupných bytů. Na 3 600 apartmánů pro olympijskou vesničku skončí v rukou bohatých Brazilců, Paes v tom ale problém nevidí. „Ano, olympijská vesnička bude pro bohaté, ale není se za co stydět,“ uvedl. Ještě dva měsíce před konáním sportovních klání přitom stát Rio de Jaineiro vyhlašovalo stav finanční nouze. Krátce na to se mu od federální vlády dostalo injekce v objemu 900 milionů dolarů (asi 21,5 miliardy korun). Navržený olympijský rozpočet v objemu 13 miliard dolarů (téměř 311 miliard korun) vzal tou dobou dávno za své. Agentura Moody’s v květnu letošního roku ve své zprávě uvedla, že investice do infrastruktury kvůli olympiádě bude kolem 7 miliard dolarů (asi 167 miliard korun). Před dvěma lety Brazílie na pořádání fotbalového šampionátu FIFA vynaložila 11 miliard dolarů. Většina ze dvanácti nových nebo opravených stadionů je dnes přitom využívána pouze sporadicky. Olympiáda v Riu se tak v porovnání jeví jako lepší investice. Podle Benta Flyvbjerga z Oxfordské univerzity, který vedl studii nákladů na proběhnuvší olympiádu, šlo na sportovní haly a stadiony 4,6 miliardy dolarů (asi 110 miliard korun). Oproti původnímu rozpočtu se jedná o 51procentní nárůst. V rámci měst, která přesáhla plánované olympijské rozpočty, však jde o průměr. Ekonomové v posledních letech hovoří o tom, že z pořádání letních i zimních her se stalo neúnosné břímě a že střední a dlouhodobé výhody pořádání her jsou přinejmenším přehnané a přinejhorším žádné. To potvrzuje i studie think-tanku Council on Foreign Relations, která historicky srovnává náklady na pořádání sportovních slavností. Studie mimo jiné hovoří o takzvaných „bílých slonech“, což jsou stavby, které po skončení olympiády najdou jen malé využití. Náklady na jejich údržbu jsou přitom mnohdy astronomické. Například historicky nejdražší olympiáda v ruské Soči vyšla na více než 51 miliard dolarů (1,22 bilionu korun), ruští daňoví poplatníci na ni však budou v dohledné době doplácet miliardu dolarů ročně. Stavba slavného stadionu „Ptačí hnízdo“ pro letní olympiádu v Pekingu vyšla na 460 milionů dolarů. Sportoviště ale dnes nikdo nevyužívá a jeho údržba vyjde na 10 milionů dolarů ročně. Jedinou výjimkou, kdy olympiáda městu vydělala, byly hry z roku 1984. Hostující město Los Angeles mělo v té době totiž již plně vybudovanou potřebnou infrastrukturu. Když Rio v roce 2009 získalo práva na pořádání letošní olympiády, Brazílii se ekonomicky dařilo. Zemi zaplavovaly příjmy zejména z rostoucího vývozu surovin, především ropy. Brazílie chtěla předvést svůj vzestup a obnovu Ria, které bylo kdysi hlavním městem, ale v posledních desetiletích ekonomicky i politicky ztrácelo na úkor finančního centra Sao Paula a města Brasília, kde sídlí vláda. S odchodem prezidenta Luly da Silvy v roce 2011, který Riu pořádání her vyjednal, přišly i ekonomické problémy. Na zemi dopadl slabší globální růst a zpomalující ekonomika Číny. Velkou daň si začaly vybírat padající ceny ropy, na jejímž vývozu je země z části závislá. Ekonomika se tak loni propadla o 3,8 procenta, nejvíce za posledních 25 let. HDP na hlavu klesl o 4,6 procenta na 28 876 reálů, tedy asi 186 tisíc korun (pro představu, HDP na hlavu v Česku loni činil 491 tisíc korun). Ekonomický propad však přirozeně nešlo v době přiklepnutí konání her předpovídat Nejdražší olympiády: 1. ZOH Soči, Rusko 2014 - 51 miliard USD 2. LOH Peking 2008 - 44 miliard USD 3. LOH Rio 2016 - 20 miliard USD (odhad) 4. LOH Atény 2004 - 15 miliard USD 5. LOH Londýn 2012 - 10,4 miliard USD Zdroj: ekonomika.idnes.cz

Odměny za olympijské medaile v různých zemích

Hodně různorodé mohou být odměny za olympijské medaile. Zatímco některé země rozdávají svým šampionům závratné částky nebo třeba rovnou kilogramy zlata, v jiných zemích olympionici nedostávají žádné finanční odměny. Například Švédové mají nárok maximálně na plyšového maskota. Doslova zavaleni zlatem jsou olympijští vítězové z Íránu. Tamní ministerstvo sportu slíbilo za zlatou medaili 300 zlatých mincí v hodnotě zhruba 2,4 milionu korun, navíc přidá trofej v podobě kilogramové zlaté boty za zhruba 810 tisíc korun a nové auto stejné hodnoty. Přislíben mají ještě pozemek na stavbu domu. Zlatem vyvažuje olympijský úspěch také Malajsie, v níž šampion pod pěti kruhy dostane zlatou cihlu v hodnotě asi 14,5 milionu korun. Finančně se olympijský triumf nejvíce vyplatí sportovcům z Ázerbájdžánu, kteří dostanou 510 tisíc dolarů, tedy v přepočtu 12,4 milionu korun. Štědré prémie mají přislíbené i zlatí reprezentanti Kazachstánu (250 tisíc dolarů), Kyrgyzstánu (200 tisíc dolarů), Lotyši (190 tisíc dolarů), Rusové (180 tisíc dolarů) či Italové (150 tisíc eur, tedy přes 4 miliony korun). Američané se naproti tomu musejí spokojit s 25 tisíci dolary (606 tisíc korun), Francouzi v přepočtu s 1,35 milionu korun a Němci dostanou zhruba 540 tisíc korun. O hodně skromnější musejí být sportovci Švédska, pro které národní olympijský výbor přichystal olympijské maskoty. Podle toho, jakou medaili získají, dostanou velkého, středního nebo malého plyšáka Viniciuse. Na finanční ocenění mohou zapomenout i Britové. Na rozdíl od předchozí olympiády v Londýně je nečeká ani čestná odměna ve formě zvěčnění na poštovních známkách, na kterých bývá většinou jen portrét královny. Čeští sportovci dostanou za individuální zlato 1,75 milionu korun, za stříbro 875 tisíc a za bronz 525 tisíc korun. V Jižní Koreji se ocenění odvíjí od bodového systému. Olympijské zlato zajistí sportovci nejvyšší možné ohodnocení, což znamená doživotní rentu. S pravidelným příjmem mohou počítat i maďarští medailisté, kterým bude prémie vyplácena od 35. roku věku. Její výše se určuje podle průměrné mzdy z doby, kdy sportovec medaili získal. Medailisté z Thajska a Filipín mají předem určenou částku, která jim bude vyplacena v průběhu příštích 20 let. V norském týmu se na peněžní prémii mohou těšit pouze házenkářky, a to už v případě postupu do semifinále. I případné čtvrté místo jim tak zajistí minimální výdělek ve výši asi 117 tisíc korun, částka ale v případě dalšího úspěchu naroste až na 263 tisíc korun za zlato. Ostatní nedostanou nic. Zatím neurčená finanční odměna čeká na Řeky, kteří drží tradici odměňování úspěšných olympioniků už od prvních novodobých her v roce 1896. Zdroj: idnes.cz

Hokejová Sparta mění majitele

Vlastníkem hokejového klubu Sparta Praha byl od roku 2012 Sportovní holding Praha. Od něj nyní klub koupil její bývalý brankář a současný předseda představenstva Petr Bříza. Klub to oznámil na svém webu. „Zhruba před rokem jsem od současných majitelů obdržel informaci, že se postupně chtějí stáhnout z veřejného života a svého akcionářského angažmá. Při aktuální znalosti všech detailů fungování a financování celé společnosti jsem se nakonec rozhodl převzít Spartu jako její nový vlastník,“ uvedl Bříza. Za Sportovním holdingem Praha stojí miliardář Petr Speychal, vlastník společnosti ČKD Praha DIZ, která je v insolvenčním řízení a je vyšetřována kvůli podezření z daňových podvodů, a ruský podnikatel Jevgenij Myškovskij. Holding v minulosti vlastnil i hokejový klub Lev Praha, který hrál v Kontinentální lize a sídlil stejně jako Sparta v Tipsport areně, nebo basketbalový Nymburk. „Jednání o prodeji klubu byla dlouhodobá. Abych mohl realizovat tuto transakci, zajistil jsem pro ni privátní financování,“ řekl Bříza, jenž si zároveň pochvaloval podporu od klíčových partnerů klubu. „Navíc se nám v tomto období podařilo uzavřít nová strategická partnerství, která Spartě dodají po loňském přesunu do O2 Areny další výrazný nárůst finanční stability,“ doplnil. Bližší informace chce zveřejnit na tiskové konferenci před startem extraligy ve čtvrtek 1. září. Jedenapadesátiletý Bříza působil ve Spartě až do roku 2006 jako aktivní hráč, následně se hned přesunul mezi funkcionáře a stal se generálním manažerem a později i předsedou představenstva. Podle Veřejného rejstříku a Sbírky jistin je doposud i členem představenstva Sportovního holdingu. „Moje majitelská vize se nemění. Naším cílem bude i nadále rozvoj klubu jak po sportovní, tak i společenské stránce. Viditelným rozdílem je fakt, že za Spartou v této chvíli vlastnicky nestojí žádná velká obchodní společnost,“ uvedl Bříza, který zároveň uvedl, že se nebrání „smysluplným jednáním“ o vstupu možných spoluinvestorů do klubu. Zdroj: sport.lidovky.cz

Velká cena Brna silničních motocyklů má letos nového pořadate

Během tohoto víkendu čeká brněnský Masarykův okruh už 51. ročník Velké ceny silničních motocyklů. Pořadatelem letošního závodu prestižní světové série MotoGP je poprvé de facto stát. Dosavadního organizátora, soukromou společnost Automotodrom Brno, nahradil Spolek pro Grand Prix ČR zřízený loni Jihomoravským krajem a městem Brno s podporou vlády. "Náklady samotné organizace předpokládáme ve výši 60 milionů korun," říká brněnský primátor Petr Vokřál s tím, že v nich není zahrnuta cena za takzvaný zalistovací poplatek společnosti Dorna, která jednotlivým zastávkám celé sezony MotoGP uděluje licenci. Ten se do roku 2020, dokdy minimálně by Velká cena měla zůstat v Brně, zavázalo platit ministerstvo školství. Letos by mělo jít o 50 až 60 milionů korun. V dalších letech má výše poplatku růst. Na krytí provozních nákladů přispěje město Brno 10 miliony korun, Jihomoravský kraj 20 miliony korun, přičemž pro letošní rozpočet ještě zřejmě bude přesunuta loňská dotace kraje směrem k závodu ve stejné výši. K tomu se vláda navíc ještě zavázala, že stát bude připraven krýt případné ztráty z pořádání akce až do maximální výše 30 milionů korun. V posledních letech končila akce ve ztrátě. Automotodrom nechtěl v jejím řízení bez větší státní podpory pokračovat. Nový režim vypadá tak, že letos Automotodrom spolku pronajal za 28 milionů korun na týden závodní dráhu a zajišťuje technicko-sportovní servis. Podle Vokřála je momentálně díky předprodeji za výhodnější ceny prodáno 35 tisíc vstupenek. Pořadatelé si přejí, aby pak přímo v průběhu víkendu na Masarykův okruh dorazilo ještě 10 tisíc diváků, kteří si koupí vstupenky na místě. To by přineslo zhruba 20 milionů korun. Pak by se vyúčtování Velké ceny mohlo blížit kladné nule. Peníze za vstupenky jsou jediným podstatnějším příjmem celé akce. Překážek, aby kýžený počet lidí na závody dorazil, ale není málo. O víkendu vrcholí olympijské hry a lidé mohou dát přednost sportu v televizi. U Prahy se koná velký golfový turnaj. Zatímco v minulých letech bylo Brno první zastávkou MotoGP po prázdninové pauze, nyní navazuje na závod v sousedním Rakousku, který se konal před týdnem. A návštěvě zřejmě nepřidají ani očekávané dopravní komplikace na dálnici D1 v okolí Brna, kde se opravuje několik úseků. Zdroj: ihned.cz

Čínské společnosti kupují podíly v evropských fotbalových klubech

Čínský kapitál bude ovládat jeden z největších a nejslavnějších fotbalových klubů světa. Společnost Sino-Europe Sports Investment Management Changxing Co. Ltd. koupila fotbalový klub AC Milán v přepočtu za 20 miliard korun. Italského giganta dosud vlastnil prostřednictvím své investiční firmy Fininvest Silvio Berlusconi. Cílem Berlusconiho při jednání o prodeji bylo poskytnout klubu prostřednictvím vhodné vlastnické struktury vyšší finanční zdroje, které jsou důležité, aby AC Milán mohl lépe konkurovat dalším předním fotbalovým klubům. Loni AC Milán hospodařil se ztrátou 93,5 milionu eur a potřebuje nový kapitál. Smlouva ohodnocuje klub na 740 milionů eur (20 miliard korun) a požaduje po investorovi, aby v příštích třech letech investoval dalších 350 milionů eur. Čínští investoři působí prostřednictvím společnosti Sino-Europe Sports Investment Management Changxing Co. Ltd. Firmu vlastní čínský státní rozvojový fond Haixia Capital a podnikatel Jung-chung Li, který jednal s italským klubem. AC Milán je historicky jedním z nejúspěšnějších týmů Serie A. V minulé sezoně ale skončil až na sedmém místě. Klub sdílí stadion s místním rivalem Interem Milán, ve kterém vlastní podíl čínská společnost Suning Commerce Group. Exkluzivní jednání mezi čínskou firmou a Berlusconim začala letos v květnu. Není to poprvé, co se Berlusconi pokusil svůj klub prodat. Loni jednal o prodeji většinového podílu s podnikatelem z Thajska, na poslední chvíli si však prodej rozmyslel.