Zprávy

Evropský týden sportu

Zapojit co nejvíce lidí a připomenout jim přínosy pohybu je cílem Evropského týdne sportu, který pořádá Evropská komise. Akce se koná od 10. září do 2. října 2016. Pořadatelé mysleli i na nejmenší v projektu ALCIS2 - Aktivní učení pro děti ve školách. Podle aktuálních průzkumů v Evropě pravidelně cvičí nebo sportuje pouze 11% mladých lidí ve věku 15–24 let a 17% se pravidelně zapojuje do jiných forem fyzických aktivit. Z této věkové skupiny celých 46% uvádí jako překážku v pravidelném provozování sportu nedostatek času. Znepokojivá jsou i čísla výskytu nadváhy a obezity u školních dětí. V Evropě má každé dítě z pěti nadváhu, nebo je obézní. V ČR trpí těmito problémy téměř 25% chlapců a 12% dívek od 10 do 16 let. Klíčem ke zdraví je právě fyzická aktivita, a proto právě na ni se soustředí v rámci Evropského týdne sportu projekt ALCIS2. „Cílem projektu je navázat spolupráci mezi základními a středními školami a evropským fitness sektorem. ALCIS2 proběhne v deseti zemích EU a u nás ho realizuje Český svaz aerobiku a fitness FISAF.cz formou nesoutěžních lekcí skupinového cvičení a výukových lekcí s jejich pedagogy, jejichž cílem je zapojit děti do fyzických aktivit, které je budou především bavit," říká Jana Havrdová, prezidentka Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz, který čerpá ze zkušeností ze svého celorepublikového projektu Děti na startu. Ve školách tak na žáky a studenty čekají během šesti týdnů dvě praktické lekce skupinového cvičení s fitness profesionály a čtyři výukové lekce, které by měli absolvovat se svými učitelkami. Prostřednictvím „Diáře mého pohybu" a doprovodné „Příručky pro pedagogy" vysvětlí odborníci dětem přínosy pravidelného pohybu a naučí je sestavit si svůj vlastní pohybový plán. „Děti by nakonec měly vytvořit Manifest pohybové aktivity a tím vyzvat k pohybu i své nejbližší. Za jejich úsilí je společnost Nestlé v soutěži o nejlepší Manifest odmění krokoměry," upřesňuje Jana Havrdová. Evropský týden sportu zpestří také komplexní program nutričního vzdělávání školních dětí Nestlé Healthy Kids. Odborníci zábavnou formou seznámí děti se zdravou stravou i s vyváženým životním stylem, ke kterému pohyb a sport bezesporu patří. „Byli bychom rádi, aby studenti, na něž je nyní projekt ALCIS2 zaměřen, patřili v budoucnu mezi ty, kteří budou moci říct, že sport a fyzická aktivita jsou samozřejmou a pravidelnou součástí jejich každodenního života: nikoliv jen v průběhu Evropského týdne sportu, ale dlouhodobě."

Loterie vynesly českému mládežnickému sportu za první pololetí 314 milionů

Pokud vše půjde podle současného trendu, mládežnický sport by mohl za letošní rok získat více než 600 milionů korun. V prvním pololetí přinesly příjmy z loterií sportu mládeže 314 milionů, což představuje 27procentní meziroční nárůst. Jako část loterijní daně obdržel tyto prostředky od loterijních a sázkových firem Český olympijský výbor (ČOV). Loni přitom sportující mládež dostala za celý rok zhruba 530 milionů korun. Nárůst je dán hlavně tím, že se zvýšila sazba těchto odvodů a také díky vyšším obratům sázkových kanceláří. Loterijní daň se totiž od ledna zvýšila z dvaceti na dvacet tři procent. Zároveň stouply tržby sázkovým firmám, neboť kromě tradičního každoročního mistrovství světa v hokeji se od června konalo i fotbalové Euro, na které lidé v Česku prosázeli rekordní částku přes 1,7 miliardy korun. Z jedenácti firem, kterých se možnost věnovat část daně přímo na sport mládeže týká, zatím přispělo devět. Nejvíce tradičně Sazka se 138 miliony, Tipsport, který poslal 97 milionů, a Fortuna s rovnými padesáti miliony. Peníze poslal i Synot Tip. Stalo se tak i přesto, že jeho majitel a senátor Ivo Valenta oznámil, že již nebude sponzorovat sport v Česku v čele s nejvyšší fotbalovou ligou. Chtěl tím protestovat právě proti zvýšení daní z loterií, a zejména z výherních automatů, kde má velký podíl na trhu. Od ledna ale loterijní firmy už možnost přesunout část daně ztrácejí. Ruší ji nedávno přijatý balík zákonů o hazardu, který vstoupí v platnost příští rok. Sportovci se přitom obávali výpadku v řádu stamilionů korun. Vláda ale přijala návrh na zvýšení financování sportu z nynějších 3,7 miliardy korun na šest miliard v příštím roce. Součástí má být právě kompenzace za zrušení možnosti loterijních a sázkových firem přispívat na sport mládeže. „Předpokládám, že ministryně školství a ministr financí své sliby dodrží a výpadek z loterijních příjmů bude sportovnímu prostředí skutečně nahrazen,“ řekl místopředseda ČOV Libor Varhaník. Zdroj: zpravy.e15.cz

Česko nebude pořádat biatlonový šampionát v roce 2023

Nové Město na Moravě nezískalo pořadatelství biatlonového mistrovství světa v roce 2021. Na kongresu v Kišiněvě včera dostalo přednost ruské město Ťumeň. Krátce před volbou se Češi vzdali kandidatury na šampionát v roce 2020, který bude hostit italská Anterselva. Nové Město na Moravě si tak bude muset na další pořádání nejvýznamnější biatlonové akce, která se ve Vysočina Aréně konala poprvé v roce 2013, počkat minimálně do roku 2023, neboť v olympijských letech se MS nekoná. Organizátorům nepomohlo ani to, že kandidaturu přijeli do moldavské metropole podpořit úřadující vítězka Světového poháru Gabriela Soukalová, trojnásobný olympijský medailista Ondřej Moravec a šéftrenér reprezentace Ondřej Rybář. Nové Město se mezi organizátory velkých biatlonových akcí dostalo v roce 2012, kdy poprvé uspořádalo Světový pohár. Následující rok hostilo mistrovství světa, závody SP se pak na Vysočinu vrátily v roce 2015 a uskuteční se tam i letos v prosinci. Vedle Nového Města a Ťumeně se o mistrovství světa rok před olympijskými hrami v Pekingu ucházela ještě slovinská Pokljuka. Italská Anterselva se pro rok 2020 prosadila v konkurenci Oberhofu a Pokljuky. Sibiřské město Ťumeň se pyšní moderním areálem, v němž letos uspořádalo mistrovství Evropy a v březnu přivítá poprvé závody SP. „Areál mají úchvatný, ale ubytování špatné, to jsou však věci, které mě tolik nepálí. Mně vadí ruský doping. Z tohoto pohledu si Ťumeň vůbec nezaslouží být zvolená,“ řekl ještě před volbou na oficiálním svazovém webu Ondřej Moravec s narážkou na vyšetřování aféry ruských sportovců během OH v Soči 2014. V roce 2017 uspořádá mistrovství světa rakouský Hochfilzen, poté se konají olympijské hry v Pchjong-čchangu a v roce 2019 bude mistrovství pořádat švédský Östersund.

Rezort Vail chce koupit lyžařské středisko Whistler

Podle počtu návštěvníků je lyžařské středisko Colorado´s Vail nejnavštěvovanější v USA a stále se rozrůstá. Společnost Vail Resorts nyní vlastní nebo provozuje i několik dalších areálů, mezi kterými je i druhé nejnavštěvovanější středisko Colorado´s Breckenridge,dále Beaver Creek a Keystone, kalifornské lyžařské areály Heavenly, Northstar a Kirkwood nebo utažský Park City. Ten se považuje za nejrozsáhlejší na území USA. Vail Resorts vlastní také menší střediska v Michiganu a v Minnesotě. Ve Wisconsinu provozuje řetězec hotelů RockResorts, je důležitým hráčem v oblasti stravování a má také několik golfových areálů v USA nebo v Karibiku. Areál Park City se vytvořil před dvěma lety spojením střediska Park City Mountain Resorts a vzdálenými kaňony, vznikla zde nová lanovka i sjezdovky. Náklady činily kolem 50 milionů dolarů. Společnost Vail Resorts loni koupila největší rezort v Austrálii – Perisher. Nyní se začala firma zajímat o největší a nejnavštěvovanější lyžařský areál v celé Severní Americe Whistler Blackcomb v Britské Kolumbii, který byl několikrát označen za nejlepší lyžařský areál na západní polokouli. Whistler a Blackcomb jsou střediska ležící vedle sebe spojená lanovkou, nachází se zde přes 200 sjezdovek. Celkem se lyžuje na ploše 8 tisíc akrů, v oblasti je 14 speciálních lyžařských kotlin a tři ledovce s možností letního lyžování. Ročně zde napadne více než 11 metrů sněhu, lyžařská sezóna zde trvá nejdéle v celé zemi. Kromě lyžování nabízí středisko také tratě pro horskou cyklistiku ve známém Mountain Bike Parku, mnoho kvalitních golfových středisek nebo centrum běžeckého lyžování. Pro pokročilé lyžaře a snowboardisty nabízí středisko mnoho míst pro backcountry lyžování, několik heliskiingových operátorů a nespočet průvodcovaných programů. Celé středisko se označuje jako přátelské k chodcům. Poslední tři roky byl Whistler Blackcomb zvolen rezortem číslo jedna v Severní Americe čtenáři SKI magazínu. Areál je dosud vlastněn společností Canadian resort.

Medailové prémie na olympiádě v Riu

Odměny za medailové umístění na olympijských hrách v Riu se velice lišily. Čeští sportovci, kteří si vybojovali zlatou, stříbrnou či bronzovou medaili, obdrží 1,75 milionu korun, 875 tisíc korun, respektive 525 tisíc korun. Majitelé zlatých medailí z Rumunska dostanou 70 tisíc eur, z Itálie 150 tisíc eur, z Keni 10 tisíc eur, ze Singapuru 800 tisíc dolarů, z Gruzie 700 tisíc dolarů, z Azerbajdžánu 510 tisíc dolarů, z Thajska 310 tisíc dolarů, které se ovšem vyplácí během 20 let. Čínští sportovci obdrží místo financí vybavené domy či byty. Sportovci z Indonésie, kde se průměrný roční příjem pohybuje kolem 3650 dolarů, dostanou za zlatou medaili 345 tisíc eur. V Německu, kde je průměrný měsíční plat 3 tisíce eur, činí odměna za zlatou medaili 20 tisíc eur. Pokud ale sportovec získá zlato dvakrát, dostane odměnu jen jednou. Německý systém však oproti jiným zemím oceňuje i sportovce, kteří se dostanou do závěrečných bojů a přesto na medaili nedosáhnou. Odměnu tak dostanou i sportovci, kteří se umístili do 8.místa. Všechny odměny však budou vyplaceny až rok po konci olympijských her. Experti vypočetli, že materiální hodnota zlaté olympijské medaile z Ria činí 500 dolarů, neboť obsahuje jen jedno procento zlata, zbytek je stříbro. Reálná hodnota je samozřejmě vyšší. Boxer Vladimír Kličko prodal svou zlatou medaili z olympiády v roce 1996 za milion dolarů, které pak posloužily jako základ nadace bratrů Kličkových na podporu sportujících ukrajinských dětí.

Ekonomické aspekty olympiády v Riu

Brazilci navzdory prvotní skepsi prokázali schopnost zorganizovat tak náročnou akci, jako je olympiáda. Otázkou je, jaké ekonomické dopady bude tato akce mít. Náklady na letošní olympijské hry v Rio de Janeiru by se podle odhadů americké stanice CBS mohly vyšplhat na 20 miliard dolarů (478 miliard korun). Původní plány přitom počítaly s rozpočtem 13 miliard dolarů. Turisté, kterých mohlo být za dobu pořádání olympiády zhruba půl milionu, utratili až miliardu reálů (v přepočtu 7,45 miliardy korun). Jestli se však konání olympiády městu vyplatilo, však zatím není jisté. Nejlidnatější země Latinské Ameriky se totiž poslední rok potýká s nejhlubší hospodářskou krizí za posledních 100 let. „Ekonomika Ria de Janeira je v nejhorší kondici za posledních 50 let, vláda má příliš mnoho finančních závazků, na které nemá peníze. Díky olympijským hrám jsme dosáhli na půjčky, které nám umožnily dokončit infrastrukturu, což Riu na čas pomůže. Ekonomické problémy ale neodejdou,“ uvedl brazilský ekonom Nelson de Sousa. Díky olympiádě vznikly nové byty, silnice, sportoviště i další infrastruktura. Ve městě přibylo více než 100 kilometrů nových autobusových tras a linka metra, která místním usnadní dojíždění za prací. Chudí obyvatelé Ria ale správě města vyčítají neférové přerozdělování, které zvýhodnilo prestižnější čtvrtě jako Barra da Tijuca (místo pro olympijskou vesničku) na úkor chudých komunit, kde lidé žijí ve skromných příbytcích se sbitými plechovými střechami. Starosta města Eduardo Paes ale náklady spojené s touto akcí hájí. Mnoho peněz podle něj putovalo od soukromých společností, které například renovovaly městský přístav. Ve městě přibylo 75 tisíc cenově dostupných bytů. Na 3 600 apartmánů pro olympijskou vesničku skončí v rukou bohatých Brazilců, Paes v tom ale problém nevidí. „Ano, olympijská vesnička bude pro bohaté, ale není se za co stydět,“ uvedl. Ještě dva měsíce před konáním sportovních klání přitom stát Rio de Jaineiro vyhlašovalo stav finanční nouze. Krátce na to se mu od federální vlády dostalo injekce v objemu 900 milionů dolarů (asi 21,5 miliardy korun). Navržený olympijský rozpočet v objemu 13 miliard dolarů (téměř 311 miliard korun) vzal tou dobou dávno za své. Agentura Moody’s v květnu letošního roku ve své zprávě uvedla, že investice do infrastruktury kvůli olympiádě bude kolem 7 miliard dolarů (asi 167 miliard korun). Před dvěma lety Brazílie na pořádání fotbalového šampionátu FIFA vynaložila 11 miliard dolarů. Většina ze dvanácti nových nebo opravených stadionů je dnes přitom využívána pouze sporadicky. Olympiáda v Riu se tak v porovnání jeví jako lepší investice. Podle Benta Flyvbjerga z Oxfordské univerzity, který vedl studii nákladů na proběhnuvší olympiádu, šlo na sportovní haly a stadiony 4,6 miliardy dolarů (asi 110 miliard korun). Oproti původnímu rozpočtu se jedná o 51procentní nárůst. V rámci měst, která přesáhla plánované olympijské rozpočty, však jde o průměr. Ekonomové v posledních letech hovoří o tom, že z pořádání letních i zimních her se stalo neúnosné břímě a že střední a dlouhodobé výhody pořádání her jsou přinejmenším přehnané a přinejhorším žádné. To potvrzuje i studie think-tanku Council on Foreign Relations, která historicky srovnává náklady na pořádání sportovních slavností. Studie mimo jiné hovoří o takzvaných „bílých slonech“, což jsou stavby, které po skončení olympiády najdou jen malé využití. Náklady na jejich údržbu jsou přitom mnohdy astronomické. Například historicky nejdražší olympiáda v ruské Soči vyšla na více než 51 miliard dolarů (1,22 bilionu korun), ruští daňoví poplatníci na ni však budou v dohledné době doplácet miliardu dolarů ročně. Stavba slavného stadionu „Ptačí hnízdo“ pro letní olympiádu v Pekingu vyšla na 460 milionů dolarů. Sportoviště ale dnes nikdo nevyužívá a jeho údržba vyjde na 10 milionů dolarů ročně. Jedinou výjimkou, kdy olympiáda městu vydělala, byly hry z roku 1984. Hostující město Los Angeles mělo v té době totiž již plně vybudovanou potřebnou infrastrukturu. Když Rio v roce 2009 získalo práva na pořádání letošní olympiády, Brazílii se ekonomicky dařilo. Zemi zaplavovaly příjmy zejména z rostoucího vývozu surovin, především ropy. Brazílie chtěla předvést svůj vzestup a obnovu Ria, které bylo kdysi hlavním městem, ale v posledních desetiletích ekonomicky i politicky ztrácelo na úkor finančního centra Sao Paula a města Brasília, kde sídlí vláda. S odchodem prezidenta Luly da Silvy v roce 2011, který Riu pořádání her vyjednal, přišly i ekonomické problémy. Na zemi dopadl slabší globální růst a zpomalující ekonomika Číny. Velkou daň si začaly vybírat padající ceny ropy, na jejímž vývozu je země z části závislá. Ekonomika se tak loni propadla o 3,8 procenta, nejvíce za posledních 25 let. HDP na hlavu klesl o 4,6 procenta na 28 876 reálů, tedy asi 186 tisíc korun (pro představu, HDP na hlavu v Česku loni činil 491 tisíc korun). Ekonomický propad však přirozeně nešlo v době přiklepnutí konání her předpovídat Nejdražší olympiády: 1. ZOH Soči, Rusko 2014 - 51 miliard USD 2. LOH Peking 2008 - 44 miliard USD 3. LOH Rio 2016 - 20 miliard USD (odhad) 4. LOH Atény 2004 - 15 miliard USD 5. LOH Londýn 2012 - 10,4 miliard USD Zdroj: ekonomika.idnes.cz

Odměny za olympijské medaile v různých zemích

Hodně různorodé mohou být odměny za olympijské medaile. Zatímco některé země rozdávají svým šampionům závratné částky nebo třeba rovnou kilogramy zlata, v jiných zemích olympionici nedostávají žádné finanční odměny. Například Švédové mají nárok maximálně na plyšového maskota. Doslova zavaleni zlatem jsou olympijští vítězové z Íránu. Tamní ministerstvo sportu slíbilo za zlatou medaili 300 zlatých mincí v hodnotě zhruba 2,4 milionu korun, navíc přidá trofej v podobě kilogramové zlaté boty za zhruba 810 tisíc korun a nové auto stejné hodnoty. Přislíben mají ještě pozemek na stavbu domu. Zlatem vyvažuje olympijský úspěch také Malajsie, v níž šampion pod pěti kruhy dostane zlatou cihlu v hodnotě asi 14,5 milionu korun. Finančně se olympijský triumf nejvíce vyplatí sportovcům z Ázerbájdžánu, kteří dostanou 510 tisíc dolarů, tedy v přepočtu 12,4 milionu korun. Štědré prémie mají přislíbené i zlatí reprezentanti Kazachstánu (250 tisíc dolarů), Kyrgyzstánu (200 tisíc dolarů), Lotyši (190 tisíc dolarů), Rusové (180 tisíc dolarů) či Italové (150 tisíc eur, tedy přes 4 miliony korun). Američané se naproti tomu musejí spokojit s 25 tisíci dolary (606 tisíc korun), Francouzi v přepočtu s 1,35 milionu korun a Němci dostanou zhruba 540 tisíc korun. O hodně skromnější musejí být sportovci Švédska, pro které národní olympijský výbor přichystal olympijské maskoty. Podle toho, jakou medaili získají, dostanou velkého, středního nebo malého plyšáka Viniciuse. Na finanční ocenění mohou zapomenout i Britové. Na rozdíl od předchozí olympiády v Londýně je nečeká ani čestná odměna ve formě zvěčnění na poštovních známkách, na kterých bývá většinou jen portrét královny. Čeští sportovci dostanou za individuální zlato 1,75 milionu korun, za stříbro 875 tisíc a za bronz 525 tisíc korun. V Jižní Koreji se ocenění odvíjí od bodového systému. Olympijské zlato zajistí sportovci nejvyšší možné ohodnocení, což znamená doživotní rentu. S pravidelným příjmem mohou počítat i maďarští medailisté, kterým bude prémie vyplácena od 35. roku věku. Její výše se určuje podle průměrné mzdy z doby, kdy sportovec medaili získal. Medailisté z Thajska a Filipín mají předem určenou částku, která jim bude vyplacena v průběhu příštích 20 let. V norském týmu se na peněžní prémii mohou těšit pouze házenkářky, a to už v případě postupu do semifinále. I případné čtvrté místo jim tak zajistí minimální výdělek ve výši asi 117 tisíc korun, částka ale v případě dalšího úspěchu naroste až na 263 tisíc korun za zlato. Ostatní nedostanou nic. Zatím neurčená finanční odměna čeká na Řeky, kteří drží tradici odměňování úspěšných olympioniků už od prvních novodobých her v roce 1896. Zdroj: idnes.cz

Hokejová Sparta mění majitele

Vlastníkem hokejového klubu Sparta Praha byl od roku 2012 Sportovní holding Praha. Od něj nyní klub koupil její bývalý brankář a současný předseda představenstva Petr Bříza. Klub to oznámil na svém webu. „Zhruba před rokem jsem od současných majitelů obdržel informaci, že se postupně chtějí stáhnout z veřejného života a svého akcionářského angažmá. Při aktuální znalosti všech detailů fungování a financování celé společnosti jsem se nakonec rozhodl převzít Spartu jako její nový vlastník,“ uvedl Bříza. Za Sportovním holdingem Praha stojí miliardář Petr Speychal, vlastník společnosti ČKD Praha DIZ, která je v insolvenčním řízení a je vyšetřována kvůli podezření z daňových podvodů, a ruský podnikatel Jevgenij Myškovskij. Holding v minulosti vlastnil i hokejový klub Lev Praha, který hrál v Kontinentální lize a sídlil stejně jako Sparta v Tipsport areně, nebo basketbalový Nymburk. „Jednání o prodeji klubu byla dlouhodobá. Abych mohl realizovat tuto transakci, zajistil jsem pro ni privátní financování,“ řekl Bříza, jenž si zároveň pochvaloval podporu od klíčových partnerů klubu. „Navíc se nám v tomto období podařilo uzavřít nová strategická partnerství, která Spartě dodají po loňském přesunu do O2 Areny další výrazný nárůst finanční stability,“ doplnil. Bližší informace chce zveřejnit na tiskové konferenci před startem extraligy ve čtvrtek 1. září. Jedenapadesátiletý Bříza působil ve Spartě až do roku 2006 jako aktivní hráč, následně se hned přesunul mezi funkcionáře a stal se generálním manažerem a později i předsedou představenstva. Podle Veřejného rejstříku a Sbírky jistin je doposud i členem představenstva Sportovního holdingu. „Moje majitelská vize se nemění. Naším cílem bude i nadále rozvoj klubu jak po sportovní, tak i společenské stránce. Viditelným rozdílem je fakt, že za Spartou v této chvíli vlastnicky nestojí žádná velká obchodní společnost,“ uvedl Bříza, který zároveň uvedl, že se nebrání „smysluplným jednáním“ o vstupu možných spoluinvestorů do klubu. Zdroj: sport.lidovky.cz