11. 9. 2018
Dobré dřevo
DOBRÉ DŘEVO
Gregor Šket
Dřevo je krásné. Dřevo je silné. Dřevo je ohebné.
Dřevo je pevné. Dřevo hezky voní. Dřevo je život.
Dřevo je kolébka. Dřevo je příroda. Dřevo je Slovinsko. Dřevo je Elan.
Slovinsko je malá země. Přeletět ho letadlem trvá jen půl hodiny a to jak ze severu na jih, tak z východu na západ. První věc, kterou si při pohledu z malého okna letadla uvědomíte je různorodost jeho krajiny. Je neuvěřitelné, jak takovýto malinký kousek země může obsahovat vše, co geografie nabízí – moře, pláně, kopce … Ale nejdůležitější z tohoto kaleidoskopu vjemů jsou hory a lesy. Hory jsou synonymem pro lyžování, zatímco lesy nás nutí přemýšlet o dřevě. Není tedy překvapením, že Slovinci jsou blázni do lyžování. A to v každém slova smyslu. Rádi lyžujeme. Hodně. A umíme to velmi dobře. A víme jak lyže vyrábět. Už přes 70 let je Begunje domovem firmy Elan, naší národní chlouby, společnosti která změnila a od počátku své existence zlepšovala lyžařský sport svými inovacemi.
Slovinsko má všechny důležité předpoklady pro výrobu skvělých lyží, z nichž nejdůležitější je láska k zimě a sněhu. Známý historik a spisovatel Johann Weikhard von Valvasor psal o lyžařích z Bloke ve Slovinsku již v roce 1689. Můžeme říct, že Slovinci lyžují v podstatě odjakživa. Je to v naší DNA. A snem každého lyžaře je vyrábět pro sebe vlastní lyže. Toto nadšení pro užívání vlastnoručně vyrobených lyží dovedl k dokonalosti Rudi Finžgar, legendární lyžař, skokan na lyžích a inovátor.
Nejdříve začal vyrábět lyže pro sebe a své přátele a následně pak, během druhé světové války, pro partyzány. A po válce pak pro všechny. Rudi Finžgar byl otcem Elanu, společnosti, která vnikla ihned po konci války. Založení Elanu spojilo slovinský příběh o lyžování. Kruh byl uzavřen. Elan reprezentuje nejen lásku a nadšení pro lyžování ale také znalosti, tradici, povědomí a respekt k Slovinské přírodě, která má velké bohatství dřeva, nejdůležitější součásti dobrých lyží.
Slovinské dřevo
Slovinsko je zemí lesů. Ty zabírají téměř šedesát procent země, což znamená, že prakticky každé město, obec a vesnice leží u lesa – ty pak tvoří nesmírně složitý ekosystém rostlin, zvířat a mikroorganismů. Slovinské lesy jsou domovem 950 druhů rostlin, z nichž 71 jsou stromy – 10 druhů jehličnatých a 61 listnatých. Můžeme zde také najít pár dalších druhů, které se sem postupně šíří z jiných zemí. Nejběžnějšími druhy jsou pak buk a smrk. Les poskytuje domov 95 druhům ptáků, 70 druhům savců, 17 druhům obojživelníků a 10 druhům plazů. Naše lesy ročně přemění 7,5 milionů tun oxidu uhličitého na uhlík, který naváže dřevo, a vrátí zpět 5,5 milionu tun kyslíku. Chrání nás před erozí a sesuvy půdy, zadržují dešťovou vodu a zabraňují jejímu nadměrnému odpařování. Lesy také regulují teplotu a vlhkost vzduchu, takže místa v jejich okolí mají obvykle mírně nižší teplotu během horkých letních měsíců.
Hlavním produktem lesa je dřevo, materiál, který je naším věrným společníkem od úsvitu lidstva. Jeho komplexní jednoduchost je zdrojem kultury a umění. Skrývá v sobě zvučný tón houslí, vědomosti v knihách a mnoho dalších věcí. Dřevo nás doprovází celou cestu od kolébky až do hrobu. Každý strom je jedinečný svým vlastním způsobem.
Dřevo používáme na výrobu nábytku, stavbu domů, výrobu nástrojů a doplňků, ozdob i tepla… A samozřejmě také lyží. Tento ušlechtilý přírodní materiál je jejich srdcem. Lyže jsou ale tvrdou bytostí. Chodí pracovat, i když je venku ještě tma. Pracují v potu tváře i při nejchladnějším počasí a jejich vytrvalost nemá žádné omezení. Lyže mohou být ohýbány a mučeny jakýmkoli způsobem ale nikdy si nebudou stěžovat. Nic je nemůže zastavit v řezání krátkých carvových oblouků, dlouhých superrychlých oblouků, anebo plavání v prašanu. A takto to jde celou zimu, od listopadu až do května. Nic z toho by ovšem nebylo možné bez dřeva.
Dřevěné jádro
Jakmile vývojový inženýr Elanu, Marko Kozjek, začne mluvit o dřevě, rozsvítí se mu oči. "Dřevo je nejdůležitější konstrukční prvek lyže. Je to v podstatě distanční vložka, která zaplňuje prostor mezi horní a spodní částí lyže, ale díky svým výjimečným tlumícím a přenosovým vlastnostem je prostě nenahraditelná. Nemůže být nahrazena ani karbonem, ani žádným syntetickým plnivem. Je nemyslitelné, aby jakákoli vrcholová lyže neměla dřevěné jádro. Teoreticky je možné vytvořit lyži s jádrem z umělých materiálů, která budou mít stejné statické vlastnosti. Jenže na sněhu nebudou schopny stejně dobře tlumit vibrace a vést stopu.“ Konstruktéři ultralehkých letadel a výrobci houslí by obdobně měli co říct k výhodám, které dřevo přináší. Říka se, že legendární Stradivariho housle jsou vyráběny ze dřeva, které je velice podobné Pokljuckým smrkům. Kozjek dodává zajímavou poznámku o tom, že „Pokud by smrk nikdy nepřestal růst, zlomil by se díky své váze až při výšce 75 km a to díky svým úžasným mechanickým vlastnostem. Kterýkoli jiný materiál, včetně ocele, by to vzdal mnohem dřív.“ Bohužel, umění výroby lyží nemůže na smrkové dřevo příliš spoléhat, protože dostupné řezy většinou postrádají dostatečnou homogenitu a obsahují příliš mnoho suků. To ovšem není nepřekonatelný problém. Připomíná mi to metaforicky situaci kdy Rolling Stones, nejslavnější rocková skupina na světě měla poprvé hrát v Číně. Čínský ministr kultury jim dopředu poslal seznam písní, které by mohly být zpochybnitelné z morálního hlediska a proto nevhodné pro hraní na veřejnosti. Od Mika Jaggera dostal odpověď „Je dobře, že máme ještě víc jak 500 dalších písní na výběr.“ Podobný příběh je to se slovinským dřevem. Máme po ruce mnoho dalších druhů dřeva na výrobu lyží. Ve čtyřicátých letech vyráběl Rudi Finžgar lyže z jasanu, protože jeho dřevo má dobrou flexi a dobře se ohýbá. „Jasan lze zahřát a ohnout dle potřeby. Má dlouhá vlákna a velmi malé množství suků“, vysvětluje Kozjek. Když se v šedesátých lyžích při konstrukci lyží začalo používat skelné vlákno, jasan byl většinou nahrazen snadněji dostupným bukovým dřevem. Lyžařská technologie se pak zaměřila na rychlí vývoj nosných prvků, zejména použití kompozitních materiálů. Nejprve byly tyto technologie používány k potlačení podélných sil, které vedly k nedostatku torzní tuhosti. Další vývoj vedl k mnohovrstevným kompozitům, podélným, příčným a diagonálním, pro docílení potřebných lyžařských charakteristik. To ovšem vytvořilo další problém. Kompozitní materiály jsou relativně těžké. Průmysl proto začal používat umělé materiály namísto dřevěných jader, aby snížil hmotnost lyží. Později jsme si však našli cestu zpět ke dřevu. Zvláště pak touringové lyže musejí být tak lehké, jak je to jen možné, takže návrháři začali používat některé exotičtější druhy dřeva. Požití syntetických materiálů se ukázalo být nevhodné i pro freeridové lyže, které kromě rozumné hmotnosti potřebují i dostatečnou torzní stabilitu a schopnost reagovat za nejrůznějších sněhových podmínek. Topolové dřevo se stalo nejčastější odpovědí na tyto výzvy. Některé lyže kombinují různé druhy dřeva, což umožňuje inženýrům využívat jejich nejlepší vlastnosti. Jednou z mála nevýhod dřeva je jeho nehomogenita. Pokud vezmeme dvě prkna z topolu z různých částí Slovinska, zjistíme, že se jejich hustota může lehce lišit. „Tento problém lze řešit relativně snadno. Používáme jádra z dřevěných lamel lepených dohromady. Tímto způsobem vytváříme homogenní materiál. U topolu nám náš dodavatel předem vytřídí dřevo podle hmotnosti na lehké a těžké.“ vysvětluje Kojzek. Nicméně, moderní trendy a konstrukční techniky vytvořily určitý paradox. Na první pohled lyže nevypadají, jakoby byly vyrobené ze dřeva. Ale jsou. A co víc, dřevěné jádro je pro lyži vším. Mimo to, dřevěná jádra jsou opracovávána ručně, protože žádný stroj není schopný tuto práci sám zvládnout. Což je důvod, proč jsou mistři řemeslníci a řemeslnice považovány za klenot Elanu – pro své znalosti a zkušenosti při opracovávání dřeva. A hlavně všichni dobře vědí proč továrnou v Begunje ročně projde více než 600 kubíků dřeva. Prkna vstupují do továrny jako surovina a jsou zde s láskyplnou péčí opracovány v něco mnohem vhodnějšího ke carvování na zasněžených svazích.
